Jak poznat bourané auto

Nákup ojetého vozu s autobazaru není vždy úplně snadná záležitost. Prodejci se svým zákazníkům často snaží podstrčit auta s přetočenými tachometry nebo dokonce taková, která mají za sebou vážnou havárii. O tom, jak nebezpečná je jízda takovým autem pro nového majitele, se už ale raději nezmiňují. Poradíme vám, jak poznat bourané auto v několika jednoduchých krocích.

Vyzkoušejte všechny dveře

Při nákupu ojetého auta se nespokojte jen s místem řidiče. Obejděte ho a zkontrolujte všechny otevírané dveře. Měly by být plně funkční bez dodatečné skřípání, vrzání nebo zasekávání, které svědčí o pohnutém rámu. Obzvláště citlivé jsou velké dveře od nákladního prostoru, tam se totiž pokřivení projeví nejvíce.

Pokud máte podezření na dodatečnou manipulaci, prohlédněte si dobře panty a odřenou barvu na vnitřní straně dveřového otvoru. Leccos mohou napovědět i zbytky barvy, které tu za normálních okolností nemají co dělat.

Jak poznat bourané auto: Nápisy na sklech

Při výrobě vozu pochází všechna skla od jednoho výrobce, kterého prozradí obvykle poloprůhledný nebo černý nápis v rohu okna. Jestliže se výrobci skel na automobilu liší, určitě zbystřete, zvláště jedná-li se o rozdíl mezi pravou a levou stranou auta.

TIP: V případě, že je výrobce odlišný jen u čelního skla, není důvod k panice. To bývá i u starších vozů měněno poměrně často – stačí na to zásah malým kamínkem. Boční okna ale takto obvykle postižena nebývají.

Zkontrolujte volant

V klidovém stavu je volant rovný se srovnaným středovým znakem. Jestliže tomu tak není, může to znamenat, že bývalý majitel jen často parkoval přes obrubník ale také vážnou havárii, při které byla posunuta geometrie vozu. Ta patří při opravě k poměrně drahým položkám a určitě se bez ní neobejdete – leda by vám nevadilo, že auto vytrvale zabočuje do strany.

Prověřte si lak – ze všech úhlů

Selský rozum napovídá, že pokud nebylo auto bourané není třeba s ním cokoliv dělat – tedy ho ani lakovat. Ale takový vandalismus s vystrčeným klíčem znamená hlavně u luxusnějších vozů dost pádný důvod k přelakování. Při kontrole laku se tedy musíte řídit více faktory najednou a podle toho se rozhodnout.

• Zrcadlení laku je dobrým odrazovým můstkem. Auto zaparkujte tak, aby se v něm odrážely rovné přímé linie – třeba dopravní značení. Jejich odraz vám pomůže odhalit případné chyby. Pozorujte také symetrii levé a pravé části karoserie.
• Na fotoaparátu nebo mobilu najděte polarizační filtr (obvykle se používá pro odstranění nechtěných odlesků). Automobil vyfotografujte a prohlédněte. Jestliže jsou některé jeho části výrazně světlejší nebo tmavší, s největší pravděpodobností půjde o nový lak.
• Neváhejte lak podrobit zkoušce. Opatřete si digitální měřič tloušťky laku (lze ho zapůjčit nebo i koupit) a projeďte s ním jednotlivé dílce karoserie. Původní lak se vejde do tloušťky 0,1 až 0,2 milimetru, zatímco nový nezřídka přesahuje i hodnotu 0,5 mm.
• Málokdo ví, že zvláště u levnějších vozů mohou být některé dílce znovu přestříkané už z výroby, především kvůli drobným oděrkám při manipulaci. Jeden dílec s hrubším lakem proto často nic neznamená.
• Vezměte si k ruce magnet. S jeho pomocí odhalíte zatmelené části karoserie. Za normálních okolností lze tmel očekávat pouze v blatnících nebo dveřích – tam se magnet nepřichytí. Pokud odpadává i jinde, je to důvod ke znepokojení. Tmel často maskuje právě přechody mezi různými druhy svárů.
• Prohlédněte si lak důkladně. Ten originální by měl být hladký jako sklo, přestříkání prachových částic opravu auta spolehlivě prozradí.

Jak poznat bourané auto: Mezery mezi dílci

Různě velké mezery jsou na autech běžné. Nikdy to ale neplatí v rámci jedné linie. Pokud se škvíry u dveří k jedné straně rozšiřují nebo jsou na každé straně vozu jinak velké, svědčí to o výměně některých dílů. Jedno až dvoumilimetrové rozdíly nejsou podstatné, ty větší ale už určitě nenechte jen tak.

Ideální jsou pro kontrolu rohové části vozu, tedy ty, na kterých se sbíhají blatníky, světlomety, nárazníky a kapota. Ve všech případech platí, že při bouračce se kostra vozu nějakým způsobem ohne a ani ta nejlepší rovnací stolice ji nevrátí do stavu jako při prvovýrobě. Proto je téměř nemožné slícovat i na mírně křivém autě více než dva díly. Kontrolujte tedy mezery mezi světlomety a kapotou, křivé uložení světlometů nebo škvíry světly a maskou vozu.

Nepodceňte kontrolu svárů

I když sváry na karoserii nebývají na první pohled vidět, zkontrolovat se určitě dají. Stačí nadzvednout kobereček nebo sundat obložení C sloupku. Originální sváry ze svářecích automatů mají pravidelné rozestupy a jejich tvar je stále stejný – určený geometrickým tvarem elektrody. Často jde o kostičky.

Neoriginální sváry tak přesné rozestupy zdaleka nemají. Nejsnáze je odhalíte třeba v zavazadlovém prostoru v místě pro uložení rezervy nebo pod ním. Tady se estetikou spojů nikdo nezabývá a můžete narazit i na známé housenky, křižující kostru vozu jako výrazné linky s velkou tloušťkou. Typické bývají i„bodlinky“ po sváření CO2.

Pohlídejte si značení dílů

Všechny plastové díly mají své označení, které říká, kdy byl daný kus vyroben – obvykle jde o symbol budíku v některém z rohů s vyraženým měsícem a rokem výroby. Je běžné, že jsou některé díly starší než samotné auto, protože se vyrábějí s předstihem, nikdy by ale neměly být mladší! Pokud není možné díly sundat (protože většina z nich má toto logo na vnitřní straně), zkontrolujte alespoň značení skel a světlometů. Pokud je vše v pořádku, nemusíte pátrat hlouběji.

Prohlídka pedálové skupiny a vnitřních blatníků

Při nákupu ojetého vozu se určitě neobejdete bez příruční svítilny (samozřejmě nikdy nerealizujte nákup potmě nebo při dešti). Nejdřív si posviťte na podběhy a vnitřní blatníky. Rozbité nebo neúplné části vnitřního obkladu ukazují na havárii.

Napoví i prohlídka pedálové skupiny. Ta se deformuje již při malém nárazu, oprava je ale složitá a obtížná, takže často není realizována. Moderní vozy navíc chrání řidičovy nohy tím, že se při nárazu buď úplně proboří nebo vyskočí z pantů. Posviťte si na tato místa a vše zkontrolujte za pomoci dobře nastaveného zrcátka. Solidní prodejce vám to určitě umožní.

Kontrola airbagu už není tak jednoduchá

Výměna vystřeleného airbagu je finančně velmi náročná a vzhledem k předpokládaným finančním ziskům z prodeje vozu se často nevyplatí. Ještě před několika lety šlo chybějící airbag poznat podle měkké středové části volantu nebo podle indikace kontrolek – když se po startu všechny rychle zhasly, bylo nejspíše více čidel napojeno na jednu jedinou.

Dnes už jsou podvodníci mnohem vynalézavější a chybějící airbag tak snadno nepoznáte. Do volantu vkládají smotanou textilii a kontrolku opatřují zpožďovačem zhasnutí. Jak prosté, Watsone. A co tedy s tím?

V praxi pátrejte spíše po chybějících bočních airbazích, které jsou na náraz citlivější (protože při nárazu z boku se díky malým deformačním zónám zvyšuje riziko kontaktu hlavy s bočním sklem). Nebojte se odchlípnout vnitřní obložení C-sloupku a zkontrolovat uložení airbagů. Napoví také boční švy na sedadlech – měly by být nepoškozené bez znatelných oprav.

Chyby jsou drahé, ty v autobazarech obzvlášť

Je známým faktem, že auta se svařovanou karoserií, případně sešívanými nebo dokonce chybějícími airbagy nejsou schopna své posádce v případě nehody poskytnout odpovídající ochranu. Jejich nákupu se proto vyhněte co největším obloukem.

Nespoléhejte na to, že si doma automobil prohlédnete v klidu a případné nedostatky v bazaru bez problému reklamujete. Pokud není ve smlouvě vyloženě uvedena formulka, která říká, že auto není bourané, nedomůžete se ničeho. Obvykle totiž podepisujete, že jako kupující souhlasíte se stavem prodávaného vozu. Pomoci by vám mohl jedině soud, to ale bývá velmi drahé, navíc časově náročné řešení s velmi nejistým výsledkem. Přísloví dvakrát měř, jednou řež tedy platí u nákupu ojetého automobilu více než kdy jindy.