Progresivní zdanění? V ČR už ho dávno máme!

V posledních dnech si díky předvolební iniciativě ČSSD ve velké míře mluví o tzv. progresivním zdanění, jehož výše by se měla odvíjet o velikosti mzdy. Jde o poměrně populistický krok, který se prezentuje jako něco revolučního a dosud nevyzkoušeného. Progresivní zdanění ale v České republice ve skutečnosti už dávno běží, jen se mu tak obvykle neříká…

Všichni, kteří se aktivně podílejí na trhu práce určitě tuší, že jejich superhrubá mzda (plat navýšený o povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění) je zdaněna částkou 15%. Už méně známý je ale fakt, že lidé s příjmem nad 1 245 216 Kč měsíčně odvádí ještě něco navíc. Přesněji jde o 7% a je o tzv. solidární daň.

A pak je tu ještě oblíbená základní daňová sleva na poplatníka ve výši 24 840 Kč, kterou si může (a měl by) uplatnit každý. Ta způsobuje, že lidé s velmi nízkými příjmy neplatí žádné nebo jen velmi nízké daně. Pokud mají děti, může jim stát dokonce dát i nějaké peníze navíc v rámci tzv. daňových bonusů (ty vznikají, pokud je vypočtená daň nižší než uplatňované daňové zvýhodnění na děti). Prostým výpočtem pak zjistíme, že v některých případech může být čistá mzda zaměstnanců dokonce vyšší než. Tzv. hrubá.


Žádné daně neplatí zaměstnanci s hrubou měsíční mzdou do 10 290 Kč. Sleva na poplatníka se poměrně nekrátí – uplatňuje se u zaměstnavatele ve stále stejné výši 2 070 Kč měsíčně.

Náš tip: Podívejte se, co vše si můžete odečíst při podání daňového přiznání v roce 2017.

Daně v Česku? 0-20%!

Bylo by tedy chybou myslet si, že na daních odvádí všichni zaměstnanci stejně. Mezi další „háčky“ patří i výpočet daní ze superhrubé mzdy. Díky tomu odvádějí zaměstnanci s vyššími hrubými příjmy do státního rozpočtu ve skutečnosti více, než činí základní sazba daně a to klidně až 20% z výdělku.

Progresivní zdanění u nás a ve světě

I když je u nás národním sportem stěžovat si na „nepoctivý a nenažraný stát,“ jinde v EU mají ke stížnostem mnohem pádnější důvody. Zatímco u nás odvedou ze své mzdy i ti nejbohatší státu „pouze“ 20% výdělku, jinde je horní hranice mnohem výše. Podívejte se na některé příklady:

  • Nizozemí – 52%
  • Belgie – 50%
  • Rakousko – 50%
  • Portugalsko – 48%
  • Francie – 45%
  • Německo – 45%
  • Velká Británie – 45%

A zatímco ČSSD navrhuje vytvoření čtyř daňových pásem pro zaměstnance a tří pro firmy, v Lucembursku jich mají hned 19 a rozhodně nemůžeme říci, že by tato země patřila mezi ty nejchudší s nevyrovnaným státním rozpočtem (což se podle odpůrců návrhu prý zcela jistě stane u nás). Ani odlivu bohatých do okolních zemí se bát nemusíme, všude je to totiž celkem podobné a kdo chce, snižuje si nejrůznějšími optimalizacemi a dalšími obezličkami zaplacené daně v ČR již teď.

„Změníme nespravedlivý daňový systém, nenecháme se ukřičet,“ nechal se před odpůrci slyšet Bohuslav Sobotka. Progresivní zdanění podle ČSSD by nás podle premiéra Sobotky mohlo dostat na světovou úroveň. Otázkou ale je, dokážeme-li tuto zajímavou myšlenku v českých podmínkách správně realizovat.

Progresivní zdanění pohledem historiků

Daň z příjmu byla v evropských kulturách progresivní už od samého počátku. Týkala se totiž jen nejbohatších, kteří často ve svém vlastním zájmu přispívali na záměry a plány své vlády či panovníka. Často ani nešlo o přesně dané procento ze zisku či z majetku a požadovaná částka měla značně klouzavou hodnotu. V době války se zvyšovala, v míru naopak snižovala.


Prostí lidé obvykle odváděli např. část své vypěstované úrody, výrobků apod., lokálně přepočítávaných na peníze. Nešlo tedy o daň z příjmu jako takovou.

Ale právě druhá světová válka znamenala pro naše chápaní daně z příjmu zásadní zvrat. Začalo to ve velké Británii, kde se povinnost platit tuto daň přenesla i na tzv. střední třídu, která se brzy stala hlavním tahounem a velmi rychle se tato myšlenka rozšířila i do ostatních států, tedy i k nám. A jak sami vidíme na příkladech našich politiků (např. povodňová stokoruna), již jednou zavedené kroky a zvláště příjmy do státního rozpočtu se těžko ruší, takže se daň z příjmu stala součástí našeho života již natrvalo.

Proč se tolik bojíme změn?

Samotným problémem u nás nejsou ani tak zamýšlené daňové sazby jako spíše platy, ze kterých by se měly počítat. Nejvíce se totiž dotknou lidí s příjmy mezi 50-100 Kč, kteří by ji dnes našli v zahraničí mnohem lépe placená místa v rámci své profese. Jazyková vybavenost ani odbornost jim totiž nechybí a plánované změny mohou být pro mnoho z nich tou poslední kapkou, která je přinutí k rozhodnému kroku. V zahraničí sice budou odvádět často více, ale z mnohem větších platů, takže to, co jim nakonec na účtu zůstane bude objemově bohatší a to i připočteme-li ceny v zahraničí.

Zejména pro osoby žijící v příhraničních oblastech, jež mají možnost bydlet v ČR ale pracovat v zahraničí by mohlo jít o tak lákavou nabídku, že by se příhraničí co do zaměstnanosti takřka vylidnila, jak říkají ty nejčernější prognózy expertů.

Jiní zase současný systém přirovnávají k centrifuze, která bohatší neustále strká víc a více doprostřed, zatímco chudí jsou bez svého zavinění odsunováni stále více a více na okraj. Tvrdí, že současný daňový systém tomu zabránit nedokáže a měl-li by se změnit, pak jedině ve spolupráci s dalšími kroky jakou změnou sazeb DPH, vyšší majetkové daně (tvořící dnes pouhou osminu celkového objemu vybraných peněz) atd. V úvahu by se pak mělo vzít především sociální postavení plátce daně. Člověk s 50 000 příjmem, který žije sám je ve zcela jiné situaci než ten, který musí ze svého platu živit manželku a děti a ještě přispívat na lepší živobytí svým rodičům.

Faktem ale zůstává, že současný český daňový systém je už tak velmi nepřehledný a vytváření dalších výjimek, sazeb ad. Provede k jeho ještě většímu znepřehlednění. Politici se sice dlouhodobě podle svých slov snaží snižovat byrokratickou zátěž, v reálném životě se jim to ale příliš nedaří. Může se tedy snadno stát, že i na běžném daňové přiznání budete potřebovat pomoc profesionální účetní.

Budou-li zohledněny všechny tyto faktory, může progresivní zdanění v ČR fungovat. V opačném případě jde s největší pravděpodobností jen o ničím nepodložený populistický krok, jehož jediným úkolem je nahonění bodů ve volbách, a se kterým se v dalším plánování finanční strategie státu nijak nepočítá.

Sending
Uživatelské hodnocení: 5 (1 hlas)

One Response

  1. Oprava 20.3.2017

Leave a Reply